Pro někoho čarodějnice a podvodnice, pro jiného moudré ženy, které si své dovednosti a tajemství předávají z generace na generaci po mnoho desítek let. Moravských Kopanicích v Bílých Karpatech. Do této svérázné kopcovité. Když jsem četla knížku Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně , hned jsem se na Žítkovou zatoužila podívat.
Měla jsem pocit, jako bych tam už někdy byla a že se tam zas musím vrátit.
Blížila se dovolená v Beskydech, takže jsem do plánu pro celou rodinu vpasovala i Žítkovou. Stálo to za to, protože jsem se dostala do domu poslední z žítkovských vědem Irmy Gabrhelové. A jeho zásahům i tro šku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti.
Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena.
První část Žítkovského čarování pojednává o fenoménu žítkovských bohyní a jeho historii, představuje oblast Žítkové a objasňuje čtenářům, kdo byly bohyně a čím se zabývaly.
Druhá část knihy je výběrem z tvorby autorů, kteří o bohyních psali dříve. Kromě vypravování o dobrých vědmách zde čtenář. Zatímco majitelům hotelu, penzionu, ovčí farmy nebo chalupy poslední bohyně turistický ruch pomáhá, řada místních jím trpí. Z bohyní totiž dodnes mají hluboký respekt. A pro obyvatele Žítkové jde o tak silnou vnitřní vazbu, že jakákoliv zmínka tady působí jako.
Ta patřila mezi bohyně , které věštily z rozpáleného vosku. Právě ona patřila mezi bohyně , které sledovala a pronásledovala StB, jak o tom svědčí otevřené svazky v pardubickém archivu ministerstva vnitra. Bohyně Irma odešla na přelomu tisíciletí, 7. S ní zmizel nejen z kopanic, ale i ze středoevropského prostoru, jedinečný fenomén. Odešly z tohoto světa jedna po druhé, potichu a takřka nepozorovaně.
Jediné hmatatelné co po žítkovských bohyních. O Žítkové , nebo na Žítkové se odehrává děj knih Gabra a Málinka v čarovné zemi, Želary, faktografické knihy Jiřího Jilíka Žítkovské bohyně a Žítkovské čarování, a další publikace jazykovědné i poezie. Na tuto oblast odkazuje Kateřina Tučková ve své knize Žítkovské bohyně.
Proto dnes žítkovské bohyně , nositelky lidové magie, přebývající v mystického prostoru moravského pohraničí, nemají následovnice. Tato publikace, která přibližuje žítkovský mýtus ve všech jeho aspektech, vysvětluje proč. Tajemna, které tyto ženy obklopovalo, se lidé sice báli, avšak v těžkých chvílích za nimi chodili pro pomoc či radu.
Jejich příběh je živý dodnes, i když už žádná z nich není mezi živými. Mě osobně se to velmi líbilo. Chalupu poslední bohyně Irmy Gabrhelové jsem také navštívila. Byla údajně jednou z nejboharších chalup, protože měla místo jedné místnosti hned tři. Nejstarší písemná zmínka o „bohování“ na Žítkové pochází od jezuitského misionáře Karla Kulicha z konce 18.
Vědomosti se předávaly nejčastěji z matky na dceru. Po staletí přecházely z generace na generaci v rodech propojených sňatky tak, že se často vstupem do manželství nezměnilo příjmení. Původně chtěl koupit úplně jiný dům ve Vyškovci – po jedné z bohyň. Paní Kubínová, která svoji chalupu na Žítkové pronajímá zájemcům od Gérarda Depardieua po dětský tábor, si na bohyně. Další zastávka v obci podá informace o Žítkové , jako typické kopaničářské obci a představí charakteristické lidové kroje a výšivky.
Toto stanoviště umožňuje sejít z hlavní trasy na odbočku se třemi zastávkami k vrchu Lokov. První z nich je vyhlídková na panorama Bílých Karpat a představení lidových písní o. Krásná kniha, u které vám přijde líto, že žítkovské bohyně už vymřely. I když… těch myšlenek a teorií, proč je to tak asi lepší, těch vám při čtení této knihy půjde do hlavy dost a dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.