Tajemna, které tyto ženy obklopovalo, se lidé sice báli, avšak v těžkých chvílích za nimi chodili pro pomoc či radu. Muzeum poslední žítkovské bohyně. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Jejich vyhlášené schopnosti vyhledávali lidé z Moravy, Čech, Slovenska, Polska i dalších zemí. V každé době, za každého režimu však měly i svého zapřísáhlého nepřítele.
Spolu s ní se zřejmě do. Když jsem četla knížku Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně , hned jsem se na Žítkovou zatoužila podívat. Měla jsem pocit, jako bych tam už někdy byla a že se tam zas musím vrátit. Blížila se dovolená v Beskydech, takže jsem do plánu pro celou rodinu vpasovala i Žítkovou. Stálo to za to, protože jsem se dostala do domu poslední z žítkovských vědem Irmy Gabrhelové.
Tajemství bohyní na Žítkové, mýtus, legendy a skutečnost - Vlastimil Hela. Dagmar Pintířová (Masarykova univerzita), Žítkovské bohyně. Lidová magie na Moravských. Dora Idesová patří k posledním. Na moravsko-slovenském pomezí převážně kolem obce Žítková působily od 17.
Co o tomto fenoménu vědí historici a etnografové? Jaké bylo jejich postavení v tehdejší společnosti? Jak se na ně dívala církev a státní správa. Obec kousek od hranic se Slovenskem s dvěma stovkami obyvatel se stala bez jakéhokoliv přehánění světovým fenoménem.
Od vydání románu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně sem totiž přijíždějí tisíce turistů z celé republiky, Slovenska, Anglie, Německa. Jsou zde také příběhy lidí, kteří se na některou bohyni obrátili. Ať již šlo o uzdravování lidí nebo dobytka, pomoc od uhranutí, nalezení zloděje, činnost porodní báby, nebo pomoc k získání lásky určitého člověka atd. Tedy škála velmi široká, ale nebylo divu, k doktoru bylo daleko a schopnosti těchto bohyň byly vysoké.
Jak ukazuje příklad bohyň - šeptuch, přijmout odpovědnost a být vědmou, lidovým léčitelem a venkovským šamanem, znamená vložit na svá bedra celoživotní úděl a obětovat se pro druhé. Proto dnes žítkovské bohyně , nositelky lidové magie, přebývající v mystického prostoru moravského pohraničí, nemají. Tato publikace, která přibližuje žítkovský mýtus ve všech jeho aspektech, vysvětluje proč. O bohyních se na Kopanicích nemluví!
A už vůbec ne s Pražáky, natož s novináři… Bohyně jsou prostě tabu. Ta totiž místním převrátila životy naruby. Momentálně čekám na chvíli, kdy budu dost silná na to pustit se do ní znovu. Kateřina Tučková je jednou z nejtalentovanějších českých autorek, a osudy těchto bohyň.
Tato kniha je poctou příběhu zanikajícího fenoménu výjimečných kopaničářských žen- a také muži, který byl část svého života katolickým farářem. Kniha popisuje její pátrání o osudu těchto žen, přičemž jejíž vlastní osud. Uměly pomocí bylinek vyléčit nemoc těla i duše, zařídit lásku vysněného partnera či vyčíst budoucnost z odlitého vosku. Bílých Karpat, nadané až nadpřirozenými schopnostmi.
Tyto ženy, jež si své umění (tzv. bohování) po staletí předávaly z matky na dceru a jejichž osudy. Dílo opředeno dávnou tradicí žen, léčitelek, věštkyň a vědem. Na konte má literárnu cenu Magnesia Litera či Cenu Josefa Škvoreckého.
Po skvelej knihe Vyhnání Gerty Schnirch napísala Žítkovské bohyně – knihu o bohyniach, ktoré žili na kopaniciach v kopcoch Bielych Karpát. Bohyňami sa nazývali ženy, ktoré mali.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.